Letní Univerzita v Makedonii 2014

Plni očekávání jsme v sobotu započali naši balkánskou zkušenost. Vzhledem k ceně letenek jsme se rozhodli vyzkoušet vlak. Všechno vypadalo velice jednoduše – vlakem z Brna přímo až do srbského Bělehradu, tam přestup na další vlak do Skopje a ze Skopje už jen pár hodin autobusem. Celkem tedy se vším všudy pětadvacet hodin jízdy. Jsme přece stále ještě mladí a něco vydržíme. Jenže... Všechno se začalo komplikovat velice rychle. Po příjezdu do Bělehradu s téměř dvouhodinovým zpožděním jsme jen taktak stihali přípoj do Makedonie – takticky jsme zvolili strategii s delší prodlevou mezi vlaky, přeci jen – co kdyby. Nicméně vlakem jsme neodjeli. Proč? Protože nejel. O prázdninách je totiž zrušený, což ovšem České dráhy netušily, a tak nám směle prodaly dokonce i místenky. A tak jsme nocovali v srbském hostelu. Rozhodli jsme se tedy pro noční prohlídku města, ve kterém opravdu není skoro nic k vidění (alespoň nějaké vzrušení jsme však zažili, při pořizování fotografie kolegy lezoucího na kanón jsem utrpěla těžkou ránu do nosu a tak jsem pak valnou část pobytu cítila bolest, ale to je zase jiná pohádka). Nakonec jsme zalehli a ráno (konečně) stihli vlak do makedonského hlavního města – do Skopje. Z častého přejíždění mezi Brnem a Ostravou jsem zvyklá na leccos, nicméně tohle jsem vskutku nečekala. Na osmihodinovou cestu nás vypravili vlakem o dvou vagónech, tudíž extrémně narvaným lidmi. Což by nebyla taková katastrofa, kdyby všichni ti lidé neměli jiné důvody pro jízdu vlakem, než se zkrátka dostat z místa A do místa B. Na Balkáně totiž lidé jezdí vlaky zejména proto, že je v nich povoleno kouření. A tak jsme si vyzkoušeli jednu osmihodinovou směnu obsluhy v občerstvovacím zařízení. Cesta autobusem v extrémním vedru už pro nás nebyla žádným překvapením a tak jsme se, zmáčklí jako sardinky, dostali až do vytouženého Ohridu. Sice pouze o půl dne později, nicméně dost pozdě na to, abychom zmeškali večeři i uvítací proslovy. Ohrid je krásné staré město ležící na břehu jednoho ze dvou velkých makedonských jezer – Ohridského jezera. Dle průvodce je Ohrid nejstarším stále obývaným městem na světě. Navíc je v přilehlém jezeře možno nalézt spoustu rostlinných i živočišných endemitů a voda je nádherně průzračná. Letní teploty zpravidla neklesají pod pětadvacet stupňů celsia. Pokud ovšem nemáte smůlu a netrefíte týden plný deště, bouří a blesků – jako my. A tak jsme po vroucí cestě skončili ve studeném dešti. A pršelo, a pršelo... Což však nebylo překážkou tomu, abychom si užívali skvělý vzdělávací program. Téma letní univerzity byl totiž Enterpreneurship.

 

Letní univerzity jsou koncepčně organizovány jinak, než kongresy. Jsou více orientovány na takzvané soft-skills, dovednosti, které se běžně ve školách neučí. Prostřednictvím školených EPSA trenérů jsme tak měli příležitost zdokonalit si naše dovednosti týkající se například komunikace, vedení týmu, kreativity, stress i time managementu, vyjednávání a dalších. Paralelně probíhaly také workshopy vedené odborníky v profesi – majiteli či zaměstnanci farmaceutických firem. Mohli jsme se tak zúčastnit workshopu na téma Radosti a strasti vedení vlastního podniku, Marketing a další. V rámci programu jsme se také zúčastnili kampaně za hygienu, která měla velký úspěch. Společně s letáčky o tom, jak správě dodržovat hygienické zásady a jak se chovat, dostaneme-li se do potíží, jsme rozdávali také antibakteriální vlhčené kapesníčky a plyšové mikroby, které dostávaly děti poté, co nám předvedly správnou techniku umývání rukou.

Kromě vzdělávacího programu jsme měli připravený i program sociální. Ve volných odpoledních hodinách jsme se účastnili prohlídky města, výletu na lodi či sportovních aktivit zahrnujících paragliding, potápění či plachtění. A ve slunných chvílích bez programu, kterých tedy moc nebylo, jsme se koupali v Ohridském jezeře. Večer pak na nás čekaly tematické party, každý den jiná. Úvodem byl Opening ceremony – přivítání účastníků prezidentkou Summer University. Další noc následovala club night v Ohridském klubu. Dále salsa party na pobřeží jezera – v rytmu salsy jsme měli možnost přiučit se pár pohybů pod dohledem zkušených lektorů. Nejvíce očekávaná a slibná byla international night, během níž prezentují všechny země u svých stolů své typické potraviny. Měli jsme tak možnost zakusit specialit celé Evropy a to na jednom místě! Je libo francouzský sýr s portugalským vínem? Nebo raději rumunské jednohubky s pravou ruskou vodkou? Předposlední noc jsme měli Gala večer – krásná tečka za prožitým týdnem – jen si představte všechny ty studenty v oblecích a slečny v dlouhých šatech! Poslední noc, po níž jsme se všichni rozprchli po Evropě, byla Beach party – všichni oděni v bílé užívali zbytky času skokem přes oheň, procházkou po pláži či tancem.

 

A pak už následovala cesta zpět. Vrazili jsme ve 12 hodin z hotelu, abychom stihli autobus zpět do Skopje. Dle plánů měla cesta trvat znovu 25 hodin. Autobus byl k našemu údivu vybaven klimatizací a tak tříhodinová cesta utekla opravdu rychle. Vlak ze Skopje byl také oproti tomu předchozímu hezký a tak jsme strávili noční přejezd Makedonií a Srbskem v relativní pohodě. Ale. Během cesty jsme nabrali přibližně tříhodinové zpoždění a tak jsme (nečekaně) vlak domů nestihli. Znovu jsme zůstali uvězněni v Bělehradě, tentokrát přes den a na 13 hodin. Čas jsme tedy nakonec využili k prohlídce města za světla, i když tedy s klidným svědomím můžu říct, že nic závratného jsme ani napodruhé neobjevili. Ve srovnání s historickým centrem Skopje nám Bělehrad zkrátka jen připomínal české město, v němž se zastavil čas někdy v šedesátých letech. Zajímavá tam byla zkrátka snad jen pevnost s vystavenými děly a tanky. Zbytek času jsme tedy strávili v nádražní restauraci a děsivých 13 hodin nějak přežili. Nad ránem jsme dorazili do Budapešti. Člověk si nedovede představit tu radost ze střetu s civilizací. A ač jsme si na jaře během kongresu, který se konal právě v Budapešti, říkali, že Maďarsko není jako země tak zcela rozvinutá, veškerý její luxus (včetně toalet) jsme nyní, po velkém balkánském dobrodružství, náležitě ocenili. A jak zní má rada? Neseďte doma a pojďte se podívat po světě s námi! Ta zkušenost za to stojí. A i když se občas něco nevyvede, jako třeba počasí a nebo srbské železnice, zážitky jsou to nejcennější, co máme, a já ani na chvíli nelitovala, že jsem se rozhodla vyjet. Protože v Evropě jeden nikdy není sám! Pozn. autorky: Příští EPSA event bude Autumn Assembly v Hradci Králové! A příští léto bude další Summer University v portugalském Lisaboně, začněte šetřit! Máte-li jakýkoliv dotaz, pište na Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Za USF a EPSA

Adéla Firlová