TWINNET - na konec světa


Zimní severská krajina je vskutku působivá

Na mezinárodních studentských událostech je snadné udělat si přátele ze všech koutů Evropy. A pokud to pak bez nich nemůžete vydržet, Twinnet je jedna z možností. V principu jde o běžnou studentskou výměnu. Skupina studentů navštíví pořadatelskou zemi, zpravidla na týden. O nějaký čas později sama druhou část hostí. Takto jsme my v září hostili naše přátele z Norska. Díky vstřícnosti zaměstnanců fakulty jsme jim ukázali, jak to vypadá u nás. Provedli jsme je po ústavech, fakultní lékárně, vyslechli jsme si mnoho zajímavých přednášek. Součástí výměny je samozřejmě i kulturní program, takže si Norové mohli udělat obrázek, jak studenti po učení odpočívají v Česku, navštívili jsme hvězdárnu, byli jsme na výletě v Praze a samozřejmě jsme se museli pochlubit i českým pivem.

Když se tedy asi po půl roce blížila naše část výměny, všichni jsme byli nedočkaví z očekávání. Jaké je to "na konci světa"? Jaké to bude v polární noci? A uvidíme polární záři? Po zkouškách už jsme měli, takže jsme mohli nasednout a vydat se na cestu. Ta kupodivu ani nebyla tak dlouhá, jak by se mohlo zdát. Z Prahy do Osla je to asi dvě hodiny letu. Zde je nyní možné dobře demonstrovat velikost Norska a odlehlost našich hostitelů. Z Osla do Tromsa to totiž trvá naprosto stejně - dvě hodiny. Hned po příletu šlo poznat, že jsme někde jinde. Sněhu bylo jak za poslední tři zimy u nás dohromady, sněžilo a foukalo a nevypadalo to, že by mělo přestat. Norové to zhodnotili jako hezké počasí a tak nám to začalo.

V době našeho příletu se na univerzitě v Tromsø konal kongres místních farmaceutických studentských spolků. Se všemi jsme se tedy přivítali na večerním programu a ráno jsme se zúčastnili zajímavých přednášek na téma klinická farmacie, která v Norsku kupodivu také teprve začíná. Další přednášky s týkaly spolupráce týmů zdravotní sestra, doktor a farmaceut - tedy něco, o čem je dobré i u nás přemýšlet.

V muzeu Arktidy a Antarktidy jsme přihlíželi krmení lachtanů

Program byl následující dny skutečně bohatý. Trénovali jsme měkké dovednosti (softskills), ochutnali sobí burgery, kochali se překrásným výhledem z hory nad městem a mnoho dalšího. Zajímavá byla exkurze ve zdejší farmaceutické firmě. Nesmírně přínosná byla prohlídka zdejší farmaceutické fakulty. Shodou okolností zde pracuje rodačka z Čech, takže jsme si ji vyslechli v češtině. Při porovnání s našimi poměry šel vidět rozdíl, ale ne nijak markantní. Novější budovy v našem areálu se plně vyrovnají místní univerzitě vzhledem i vybavením. Co nás trochu překvapilo, byla osobní zkušenost naší průvodkyně. Za 13 let zkušeností s životem v Norsku nám popsala výhody, ale i nevýhody země. Pochopili jsme, že nic není černobílé a spousta věcí, které nám zní jako rajská hudba je v Norsku vyvážena věcmi pro nás nepochopitelnými.

Příkladem může být neustále kolabující zdravotní péče spojená s nedostatkem jakýchkoli specialistů. Částečně to vyvažují imigrační programy, ty však nikdy nepokryjí celou poptávku. Že je situace skutečně až kritická nám potvrdila přednáška společnosti VitusApotek - místního lékárenského řetězce. V rámci této přednášky jsme se dozvěděli, jak je skutečně snadné být zapojen do programu a odejít pracovat do Norska jako farmaceut.

Poslední část programu, kterou bych rád zmínil, je návštěva místní nemocniční lékárny. První zajímavostí už je samotný fakt, že v lékárně se sedí. Pacient obdrží pořadové číslo a jakmile přijde na řadu, posadí se k farmaceutovi ke stolku. Osobně si myslím, že je to prospěšný krok už jen kvůli tomu, že zvláště starší lidé si rádi během výkladu posedí. O tom, že sedící pacient vám od konzultace jen tak neuteče ani nemluvě. V lékárně jsme také mohli vidět několik systémů, o kterých se u nás stále pouze mluví - běžně používané elektronické recepty či balení léků pro účely nemocnice po jednotlivých dávkách.

Není samozřejmě v možnostech tohoto článku popsat detailně všechno, co jsme viděli a zažili. Proto již jen krátce zmíním, že toho bylo opravdu hodně a stálo to za to každou vteřinou. Nakonec jsme se ale museli rozloučit a v brzkých ranních hodinách nastoupit na letadlo a vypravit se k nám na jih.

Myslím, že každý z nás se cítil po příletu o mnoho bohatší. Utužili jsme stará přátelství a vytvořili nová, poznali odlišnou kulturu i poměry a dozvěděli jsme se spoustu nových věcí, jak odborných, tak těch do života. V neposlední řadě jsme měli možnost si uvědomit, jaké dnes máme možnosti. Není vůbec těžké vytvořit síť kontaktů a za relativně malý peníz poznat Evropu. Na akce jako tato lze navíc i získat granty z programů jako erasmus+, což jsme mimochodem pro naši část výměny udělali a mohli jsme tak hostit Norskou delegaci zcela bez nákladů. Zde bych chtěl jmenovitě poděkovat Filipu Kňažkovi a Evě Hammerové, že umožnili, aby se celá tato věc stala. Odměnou nám, jako Unii studentů farmacie, je být vzorem v Evropě co se týče čerpání těchto zdrojů. V rámci farmaceutických studentských organizací totiž držíme prvenství za úspěšně získaný grant.

Pohled na Tromsø z hory nad městemUrčitě tedy doporučuji všem studentům se angažovat v zájmové činnosti spolků. Nikdy nevíte, kdy se taková možnost naskytne právě vám.
Závěrem bych odpověděl na pár nezodpovězených otázek a doplnil několik zajímavostí:

Polární záři jsme viděli, i když ne všichni a ne takovou jako na fotografiích. I přesto, to malé mihotavé zelené světlo na obzoru skutečně byla polární záře.
Polární noc ovšem začátkem února už nebyla tak žhavá. Slunce zapadalo dřív v porovnání s naší republikou, rozhodně ale nešlo o něco, čeho by si každý všimnul. Pocitově to bylo asi jako vrátit se do období prosince.

Norové velmi dobře rozumí anglicky. I když si jazyky nejsou tolik podobné, prakticky každý od popeláře po profesora vám odpoví i poradí v angličtině. Zajímavostí je, že výuka probíhá v rodné Norštině, nicméně veškerá literatura je dostupná pouze v angličtině.

Jeden z večerů nám trochu ozvláštnil hurikán, který jen podtrhnul, jak je počasí na severu zvláštní. I přes nepříznivou zeměpisnou šířku je vlivem moře teplota stále okolo nuly. Moře však přináší mnoho vlhkosti - jsou tedy velmi časté srážky a stálý vítr. Počastí se navíc velmi rychle mění a skutečně není možné podle rána usuzovat, jak přes den bude. Běžně se od rána do noci střídavě několikrát úplně vyjasní a zase zatáhne.

Hurikán, který jsme zažili, se dostal dokonce do místních novin. Foukal stálý vítr v rychlosti 120 km/hod, pobřeží bičovaly vlny až 20 m vysoké, takže muselo být několik vesnic evakuováno. Tromsø je sice ostrov u pobřeží, nicméně je kryt od otevřeného oceánu dalšími ostrovy. Večer nám tedy komplikoval pouze silný vítr, déšť, uzavřené mosty a vůbec zrušená veřejná doprava.

Ceny jsou v Norsku na naše poměry skutečně vysoké. V podstatě by se dalo říct, že zboží stojí v norských korunách stejně, jako v našich. Jen škoda toho kurzu 3 ku 1. Obzvláště drahý je alkohol, kdy jeden půllitr piva vyjde i na 200 Kč.

Tromsø je přestupní stanicí při letech na Špicberky. Létá zde pravidelná letecká linka. Tyto ostrovy jsou, kromě toho, že jde o výpravní místo na severní pól, také známé množstvím ledních medvědů. I proto zde platí povinnost mimo město nosit loveckou pušku. Další zajímavostí je například zákaz rodit na Špicberkách děti.

Laponci jsou na takto dalekém severu běžní. Možná si jich však na první pohled nevšimnete pro přítomnost menšin z celého světa, kterých je tu poměrně hodně. Dobré je vědět, že označení tohoto původního národa v angličtině je Sami. Slovo Laponec může místním znít hanlivě.

text: Michal Šebesta

foto: Ivan Stupák

Naše výprava v kompletním složení